Zuzi, ustála, ale je to běh na dlouhou trať než se to srovná. Záleží jak kvalitní jste měli vztah před nevěrou. Jinak příznaky co popisovala Anii naprosto sedí, až jsem se musela usmát. Mně pomáhalo si svoje pocity psát, dokonce jsem to nedávno dala manželovi přečíst. Taky jsem si prošla fází zoufalství, sebeobviňování, nenávisti k dotyčné, až k poznání, že pokud manžel chce odejít, tak odejde, ale to neznamená, že já jsem špatná....to on se rozhodl. Řekla jsem mu, že pokud je doma nešťastný, tak ať si jde za svým štěstím,že to budu respektovat (i když to bude bolet), ale očekávám od něj solidní jednání, aby se to co nejméně dotklo dětí, prostě se rozejít jako dospělí...neházet na sebe špínu. Teda já mu to neřekla, ale poslala e-mailem....docela doporučuji, protože si to po sobě můžete přečíst a klidně si bulet do klávesnice o stošest a nebude vám trapně, že před ním brečíte a hlavně máte záznam o diskusi a vývoji komunikace a můžete se k tomu vrátit.
Jinak momentálně se manžel fakt snaží a já se snažím být víc sama sebou (trochu se rozmazlovat) a nezávislá a docela se mi to líbí. Občas mě chytne dráb pochybnosti, ale je čím dál tenčí a já sebejistější.
Přeju tobě i dalším, které si tím prošly....hodně síly a věřte bude líp.