Nedávno jsem se bavila se známou, žijící v Americe, její 6-letá dcera mluví česky perfektně, i když vyrůstá v Americe. Ta známá říkala, že je velká vyjímka, že děti známých, co žijou poblíž, česky nemluví i když rozumí. Říkala, že se na děti musí velmi striktně. Musela prý dceři od začátku jasně dát najevo, že JÍ rozumí JEN ČESKY a když na ní promluvila anglicky, dělala, že jí nerozumí, je to prý jediná cesta.

Máme ještě jedny dvojjazyčné známé v Norsku a tam to probíhalo naprosto stejně. Máma JEN maďarsky, táta JEN norsky. Dnes slečna umí obě řeči jako rodilý mluvčí, k tomu ještě výborně slovensky a anglicky. Tomu říkám základ do života.

Chce to být ale opravdu velmi důsledná, je to hodně těžké, nevím, jestli bych to dokázala.