Přijde mi malej, kromě toho ví, že rozumíš, tak používá ten jednodušší jazyk (pro něj) - tzn. ten, který slýchá víc.
Myslím, že v tom hodně pomůže kontakt s českými prarodiči, příbuznými, návštěvy v ČR, kde si s řečtinou nepomůže, protože mu nikdo nebude rozumět ani slovo.
Nevzrušovala bych se, mluvila na něj česky dál, koupila nějaký pohádky na dvd, český písničky, četla mu z českých knížek, a ono to půjde.

Moje dcery jsou dvojjazyčné trochu, ale protože stihly za ty roky naučit svoji jinojazyčnou babičku přece jen trochu česky, tak při rozhovoru s ní se moc o srbštinu nesnaží. Zato když mluví se svýma sestřenicema nebo dalšíma příbuznýma, nemají na výběr, když chtějí, aby jim někdo rozuměl, a snaží se mnohem víc. Srbsky jsou ale schopné mluvit jen tam (ale u nás manžel od malinka mluvil na holky jen česky, srbština je pro ně cizí jazyk, to je trochu jiné než u vás)