Chci zpětně poděkovat všem za podporu a to, že jsem se mohla "vykecat". Byla to pro mě v té nejhorší krizi velká úleva.

Momentálně mám za sebou několik těžkých hádek s manželem, které skončily oboustranným prohlášením, že rozvod je jediné řešení. Byt byl můj už před sňatkem, takže ten mi zůstává (hurá, máme kde bydlet) a o zbytek se asi budeme dohadovat. Alimenty prý budu mít minimální, neb mám nadrůměrný plat (tvrdí manžel). A s dětmi se chce vídat po dohodě. To mi nevadí, při jeho vytížení to na věci moc nezmění a děti tátu potřebují. Neumím si představit, kdyby měl pevně daný den na styk s dětmi, jak by si to dokázal uhlídat, to by ho děti moc často neviděly, akorát by byly věčně zklamané.

No a s Rosťou se teď zase vídám když jsou u toho děti, nebo zajdeme na oběd. Zatím neplánujeme nic, ale je fakt, že když se den-dva nevidíme, tak je mi po něm smutno.