Tak já nechávám děti hlídat víceméně jenom lidmi, se kterými mám dobré vztahy a důvěřuji jim. Stejně tak i opačně. Mám-li na starost cizí dítě, chovám se k němu stejně jako ke svým. Takže je-li zvyklé, že mu doma dovolují něco, co já svým dětem nedovoluji, u mne má smůlu. (U nás se to a to prostě nedělá, může si to dělat zase doma.) Moje děti zase mají za úkol řídit se pravidly toho, kdo je má na starost, a poslouchat ho. Přitom je ale nabádám, aby se držely svého dobrého vychování a nepřebíraly pokud možno nešvary, které doma nepěstujeme. Ale nijak to nehrotím, děti jsou přizpůsobivé a doma se snadno zase zajedou do našich vlastních pravidel.