Nedobrovolně tak nějak hlídám devítiletou sestřenici... Jsem teď dva měsíce u rodičů, v osmém měsíci těhotenství a myslela jsem, jak si tu odpočinu, jak si malej vyhraje venku na zahradě... Jenže vedle u bábiny je na celé prázdniny sestřenice... Což by mi ani tak nevadilo, kdyby nebyla tak strašně rozmazlená a generál... Sotva vylezu se synem před barák, ještě mu ani nenachystám hračky a už je tu... Od rána do večera a nikdo ji nepostrádá... Rozmazlená, drzá až to hezký není, strašnej generál, syna (2,5) pořád komanduje, co může a nemůže dělat, učí ho samé blbosti, za ty necelé dva měsíce už s její výraznou pomocí rozbili ne zrovna levnou motorku a stan s tunelem... Mluvit na ni je jako mluvit do zdi, absolutně neposlouchá, když mi dojde trpělivost a zařvu, urazí se, jde žalovat a špatná jsem já... Už toho mám docela plný zuby, ne že bych neměla ráda děti, ale tihle rozmazlení generálové mi prostě lezou na nervy...