No, v reálu to probíhá tak, že pokud je to někde venku, tak ho nasadím na skejt za kočár a prchám... ale nejhorší je autobus, kterým jedeme vždycky půl hoďky do města, lidi se tam moc nemění. Když si tam někoho vyhlídne, je to fakt děs. Oprakuje to stále dokola a chce, abych to odsouhlasila a zopakovala. Což někdy jde a někdy nejde. Je dost urputnej (nyní jsou mu 2 roky 3 měs.) Nezabírá mlčet, odvést pozornost, vysvětlování (vysvětlování doma předem je na nic)... ani pokusy o hm, no, jak myslíš... Ještě tak mu ucpat pusu nákou ňamkou, ale to lidi někdy taky blbě koukaj
Jo a třeba když jdeme nakoupit, vchází do jediného obchodu v okolí, kam musíme, se svou oblíbenou a řádně hlasitou větou: U pokladny nikde nikdo!!! - naprosto nevím od koho to slyšel.