možná to tak píšeš zakladatelko jen proto, že nevíš co je to x let marně čekat na miminko. Moc si ho přát a pořád nic. Kdo nezažil ty roky trápení tak nepochopí. My investovali přes 70 tisíc do umělého oplodnění a pořád nic ... potom se nám z umělka podařil náš vytoužený Vojta Pro nás po 6 letech snažení a marného doufání naprostý zázrak. Už před tím umělkem jsem si řekli, že pokud se zase nepovede budeme žádat o adopci. Shodli jsem se na tom s manželem okamžitě .... z jeho strany byla touha po dítěti taky obrovská ... prostě jedině s dítětem jsme konečně rodina. Vojta se nám naštěstí povedl a jsem moc ráda, že je prostě náš v pravém slova smyslu - myšleno geneticky ... ale kdyby to nevyšlo a my by jsme adoptovali - miminko by stejně tak bylo prostě NAŠE. Já myslím, že když člověk vychovává od malinka miminko tak nebere že má rád CIZÍ dítě, ale bere že je prostě jeho!