Ahojky, tak my taky ustáli...ale byl to velký boj :-( Byla jsem na tom podobně jako ty - snažili jsme se o dítko, pak jsem byla těhotná. Trvalo to cca půl roku, než jsem na nevěru přišla, a pak nějakou dobu poté. Navíc se s ní manža nepřestal úplně stýkat. No, bylo to hrozný, teď už je to 2 roky a myslím, že už docela v pohodě, ale ještě teď když si vzpomenu, tak mám žaludek až v krku. Kdybych věděla, co všechno mě to bude stát, tak nevím, jestli bych do toho (myslím udržení vztahu) šla znova. Jediné, co mi tehdy paradoxně pomohlo, bylo, že jsem jednou taky "ulítla", (což se ale nikdy nikdo nedozvěděl), tak jsem nevěru ze strany manžela brala jako "trest" pro sebe a navíc jsem dokázala uvěřit tomu, že "ona" nemá nic společného s námi, že to skoro vůbec není o našem vztahu... já to tehdy měla podobně. Teď, po 2 letech musím říct, že nám nevěra hodně vzala (hlavně důvěru) ale taky něco dala (náš vztah se hodně pročistil, jak většina holek píše, vlastně začal nový vztah). Držím palce ať to zvládneš. A věř, že manželský poradce či psycholog pomůže.