Mili, uvědomuju, je mi to jasné... já do toho nechci nějak vrtat, chápu že je to zraňující. Jen když něco řeším, co moc bolí, pomáhá mi duchovní přístup k věci, nějaké hlubší pochopení toho co se stalo.

Údajně když někdo odejde z tohoto světa, putuje dál a najde si jiné tělo, jinou identitu a plní si dál svůj duchovní úkol (říkají východní filozofové). Duchovní mistři říkali nesmutněte, není tu kdo by přišel ani kdo by odešel... Křesťané to vnímají jako nesení kříže, to na mě ale působí moc ve smylu, že musíš mít to trápení. Já se jen ptám proč a pro koho a k čemu.