Ahoj, sama jsem podstoupila IVF, nakonec mám tři zdravé děti. Protože jsem se pročítala diskuse kolem IVF a vědělá o příbězích holek, co jsou ve 25 v přechodu, další mají za sebou chemoterapie a bez dárcovského vajíčka mít dítě nebudou, rozhodla jsem se darovat. Měla jsem zkušenost, že jsem hormonální léčbu snášela dobře, odběry také. Podstoupila jsem genetiku, vyšetření na pohlavně přenosné choroby, je podmínka věku do 35 let.
O tom, že mi někde může pobíhat další dítě/děti, tak nějak nepřemýšlím. Spíš mě ty myšlenky hlodaly před darováním, teď ne. Po prvním cyklu jsem si říkala, že pokud se to povedlo, tak se miminko narodí ten a ten měsíc, po dalším cyklu už jsem nad tím nepřemýšlela vůbec a teď bych musela hodně zapřemýšlet, kdy vůbec jsem na odběru byla a kolik by dětičkám bylo. Ale vzhledem k tomu, že se to nemuselo povést hned a příjemkyně mohla otěhotnět až z mražených embryí nebo vůbec, nemá to vůbec smysl se tím zabývat.
A vím, že dítě, které na svět přišlo z dárovaného vajíčka, je dítě strašně moc chtěné, má se určitě dobře a je milováno svými šťastnými rodiči, mě může hřát, že jsem tomu jejich štěstí napomohla.