Ahoj, my máme dítě z darovaného vajíčka. Samozřejmě tomu předcházely roky léčení, nějaká nezdařená IVF a tak. Měli jsme též zažádáno o adopci, ale čekací doba je tak strašně dlouhá (i když jsi dost tolerantní k tomu, jaké by dítě mělo být), že bychom se ho dočkali tak do důchodu (viz leta předchozího čekání, léčení atd). Zezačátku jsem to hrozně řešila, zda do toho jít. Pak jsme celkem dlouho čekali na dárkyni - myslím nejmíň půl roku, spíš dýl. Když mi zavolali, že se našla, ano, cítila jsem vděčnost k oné ženě. Stálo to asi 20 000. Jak jsem zjistila , že jsem těhu, už mě nikdy nenapadlo na to myslet a po narození dcerky už vůbec ne. Kdyby to bývalo vyšlo s tím adopčetem, nebo kdybych zázrakem měla vlastní, asi bych to prožívala podobně - už to tu pár lidí hezky popsalo. Mateřství asi není jen o tom vajíčku. Tolik můj pohled na věc.