Pokud by se jednalo o me milovanou osobu, sestru nebo pritelkyni, byla bych schopna jim donosit dite, a nemyslim si, ze je na tom neco spatneho...chtelo by to samozrejme dukladne psychologicke vysetreni, aby obe zeny vedely, do ceho jdou. Myslim ze v pripade ze bych od zacatku pocitala s tim, ze to detatko si u me pobude jen nejakou dobu a ze neni vlastne moje, ze jenom u me vyroste, zvladla bych to.
Jak pise Libik, touha po biologickych detech musi byt velmi silna, jinak by decaky zely prazdnotou...mam byv.kolegyni, mela snad 8 samovolnych potratu, nedavno konecne otehotnela ale nakonec ji zemrel chlapecek narozeny v 25.tydnu...a budou zkouset znovu ...tohle bych treba myslim nezvladla, a pro podobne pripady by institut nahradn matky mohl dobre fungovat. Rozhodne ne pro zeny, ktere otehotenet a donosit dite mohou, ale to se da preci osetrit zakonne.