Ahoj,

že chce ven, to je v pohodě, ale přináší to takový problém....

Máme perského kocoura v panelákovém bytě. Venku nebyl vůbec zvyklý a bál se. My jsme ho měli sebou na dovolený, spali jsme v takový místnůstce, která vycházela ven na terásku, takže jsem se těšila, že ho budeme moct pustit ven (na vodítku) a on bude třeba moct zalízt, když bude chtít (takhle to u nás v bytě nejde, když ho dáme ven před panelák, tak se samozřejmě nemůže schovat do známého prostředí...).
On pořád vypadal, že se venku dost bojí, i když poslední dny už vycházel ven docela rád.

Přijeli sme z dovči a já jsem si všimla, že dost často strašně nahlas mňouká. Včera mi to došlo, když jsem ho viděla, jak vyklání půl těla z balkonu ven - chce ven. No co bych pro něj neudělala? Vzala jsem ho na vodítko a pohoda. Nic zvláštního zatím.

Přišli jsme z venku domů a on mňákal ještě častějc a chodil škrábat na dveře od bytu. Tak dejme tomu, chce ven... Jenomže on většinou "nic nedělá", když jdeme spát, protože jaksi nemá koho uprosit pro to, co chce. Ale tady s tím to dělal snad celou noc, strašně nahlas mňoukal a škrábal na dveře. To se fakt nedá.

Byla to první taková noc, tak třeba to bude lepší a lepší, ale je to blbý. Ani nemá otevřený dveře na balkon, protože "venku" mňáká a mňáká, nevím, zda s ním zase jít ven, aby nebyl ještě horší...