Sama za sebe bych do toho hypoteticky šla pouze pro vlastní dceru. Neumím si představit to odnošené dítě poslat kamsi a už nic o něm nevědět...
Ono nejde jen o matky, které prahnou po dětech, součástí je vždycky i to samotné dítě. A tady už samozřejmě hraje roli nastavení matky, víra, hodnoty. Myslím si, že dítě/duše vnímá opravdu hodně, citové stavy, mluvenou řeč. Takže ten zmatek po porodu, kdy se najednou octne někde úplně jinde...
Sama náhradní matka si musí dát asi velký pozor na to, aby se na dítě pokud možno nevázala, ale tím zase ohrožuje jeho vývoj do budoucnosti, když s ním nenaváže kontakt, nemluví na něj, neprojevuje mu svou lásku...

Pro zdravé ženy, které to volí pouze z důvodu nezkažení vlastní postavy, tak to už je mimo rámec mého chápání:).