nevím, jestli máš vyhledat doktora, ale určitě to nenechávej být. mám děti rok a 3/4 od sebe a teď v září jdu zpátky do práce, nemůžu se dočkat. jsem přecitlivělá na jakoukoli drobnost, kterou děti udělají, no a když se začnou řezat, mám chuť je zašlapat do země. místo toho na ně řvu nebo jsem naopak nepřirozeně potichu a sleduju, jak se mi špatně dýchá. jsou to úplně normální děti, magor jsem já. chodím po baráku a potichu si opakuju "já chci pryč, nechte mě na pokoji, já už to nevydržím". před necelým rokem jsem byla u psycholožky, urvaná, že jsem sotva chodila. pravila, že mám středně těžkou depresi a doporučila mi chodit 1-2x v týdnu do práce, mít koníčky, sportovat, chodit mezi lidi. docela se divila, když jsem jí řekla, že to všechno už dělám. no nic, to jen abys věděla, že v tom nejsi sama, a taky abys to nepodcenila.
pro rejpaly: ano chtěla jsem děti, ano dvě, ano brzy po sobě, ne nevěděla, ano stará se o ně, ano pohlídá když chci jít pryč