Zuzko, já dříve chovala československé vlčáky. Naprosto úžasní psi. Ale v současné době nám náš životní styl neumožňuje chovat tak velké psy a dávat jim to, co potřebují. Proto, když nám naše poslední fenka Wetu zemřela, uvažovali jsme, jaké nové plemeno zvolit. Měli jsme podmínku, že musí být maličké, tak jsme vybírali mezi jorkšírem, silky teriérem, čivavou a těmi srnčími ratlíky a pinči. Poměrně rychle jsme to zúžili na čivavu a jorka. A kvůli povaze atd. vyhrála čivava.
Mám krásnou knížku o čivavách - "Čivava" od Barbary J. Andrewsové. Je to fakt super knížka. Stojí za sehnání, jestli fakt chcete čivavu.
Čivavinky jsou maličcí psi s velkým srdcem. Jsou statečné (někdy až moc ), ale ne přehnaně uštěkané. Budou milovat svou rodinu a svého velitele, ze kterého si učiní středobod vesmíru a smysl života. Jsou věrné a pořád veselé. Neustále naplněné pozitivní energií a stále v pohybu. Ohledně dětí - jestli máš maličké, tam to může být problém. Čivava je křehká a malé dítě jí snadno ublíží.
Jinak jestli chcete pejska do bytu, kde by měl být hodně sám (např. když chodíte do práce a tak, nebo jestli jsi na mateřské, tak jednou do práce přece půjdeš a pejsek by tam byl sám), tak buď zvolte jiného psíka a nebo ty čivavy pořiďte dvě. Špatně snáší samotu. Jsou velmi společenské a nejšťastnější jsou, když jsou ve smečce jiných čivav. Proto jsme i my teď pořizovali štěndo - aby naše první fenka nebyla sama, když nejsme doma.
Jestli máš ještě dotazy, tak mi písni na e-mail. To bude lepší.