Jsem na tom stejně - po 12 letech a 3 dětech, ale s tím rozdílem, že on má starší, vdanou a s ještě mladším dítětem, než jsou naši malí. Hlavně že je to ale "osudový vztah".
Taky jsem byla přesvědčená, že je to ten nejlepší chlap na světě. Ale nejlepší chlap na světě by neodešel od svojí rodiny a ještě by to nestavěl tak, že je to vlastně moje vina a že on musel odejít...
Taky je mi smutno, když jsem sama a děti jsou u něj... ale pro něj je to jen projev mé sobeckosti.
Starší dcera k němu chodit skoro vůbec nechce, zabejčí se a že nepůjde, mladší chodí s pláčem, protože chce zůstat u maminky... jen synek teď chodí v pohodě.
A my dva se soudíme - o děti, o výživné...