Zítra je první den, kdy bude syn v jesličkách celodenně. Celou dobu jsem se těšila, jak si odpočinu a tak, ale už teď jsem úplně hotová, brečím, vzpomínám na to, jak jsme ho přinesli domů, jak rostl..Manžel má co dělat, aby neplakal.
A teď už bude "školkáček", jde do nového odd. ke starším dětem. Zatím chodil 5x týdně a chodil rád.

Jak tenhle přechod nebo pomyslné přetržení pupeční šňůry zvládate vy a vaše děti?