Janop,
jak jsem psala, nejsem doktor, ale taky ne blbec, který si někde něco přečte a myslí si, že je na úrovni lékaře s 30ti letou praxí. Představ si, že dokonce čtu (fakt to umím a na klávesnici za mne taky nepíše papoušek) odbornou lékařskou literaturu a naivně se domnívám, že jí rozumím. A když náhodou něčemu nerozumím, zavolám svým přátelům lékařům.
Víš, já si dobrých lékařů hodně vážím. Je to asi vůbec jediné povolání, ke kterému mám nějaký přirozený respekt. Ale musí to být DOBRÝ lékař. Nerada bych ti tu vypisovala, jaké mám zkušenosti s "takydoktory" a kolik trvalých zdravotních následků díky nim mám. Možná právě po těchto zkušenostech se snažím veškeré medicínské problémy řešit s lidmi, kterým důvěřuji.
Mám poměrně vzácnou poruchu imunity a bohužel nemůžu riskovat, že mi někdo dá (píchne) lék, který "normálně funguje", který podle statistik ještě nikoho nezabil, protože mne zabít klidně může. A nevěřím tomu, že bych se nemohla setkat s doktorem, jako byl ten, který mi přes moje protesty dal v nemocnici penicilín a pak se hrozně divil, že jsem se téměř udusila a skončila na kapačkách a na kyslíku. Nemůžu se nechat otestovat na všechny druhy léčiv, nejsem pokusný králík. Ale můžu se snažit minimalizovat rizika. Proto jsem se snažila vyhýbat lékařskému porodu a zaplať Pánbůh, povedlo se mi to. I když to byl do poslední chvíle horror a telefon jsem měla nabitý čísly na všechny známé doktory a možné autority, které by byly schopné vysvětlit KOLEGŮM (od někoho tak pitomého jako je PACIENT si většina doktorů radit přece nenechá), že některé věci se mnou provádět nelze.
Mimochodem docela by mne zajímaly ty statistiky o nebezpečnosti porodu do vody. Když jsem se ptala svého známého doktora (Mudr. a ještě CsC.), jak je to s těmi dýchacími pohyby, tvrdil mi, že dítě, které se narodí do vody, do plic žádnou vodu nedostane a dýchací pohyby ve vodě nedělá. Samo se nadechne až při oddělení od pupeční šňůry. Respektive - nedělá žádné pohyby, které by umožnily přístup vody do plic. Do úst asi taky ne - kdyby to bylo pravidlo, musel by tam náš syn nějakou vodu mít. Neměl. Do nosu jsem se mu nedívala. Naopak z mého pohledu laika je porod do vody mnohem šetrnější i pro matku, i pro dítě, protože dítě nemá tak silný poporodní šok. Přichází do prostředí, které zná (voda), nikoli drasticky na vzduch, který nezná vůbec. Taky proto děti narozené "na suchu" po porodu řvou. Náš syn neřval a jeho poporodní adaptace byla na rozdíl od ostatních dětí v porodnici zcela bezproblémová. Vůbec neplakal a spal celou noc. O tom, že byl a je zdravý jako řípa jsem už psala. Očividně jsem mu svojí hnusnou nezodpovědností neublížila. Kromě toho... statistiky mluví o tolika MOŽNÝCH rizicích porodu "na suchu", že bych zřejmě nesměla rodit vůbec. Rizika existují všude. Já jsem si vybrala to, co považuju pro dítě a pro sebe za nejlepší. Nikomu to nenutím, ale domnívám se, že právě PRÁVO VOLBY by měl mít každý.