My jsme zkoušeli oboje, každé v úplně odlišné situaci. Myslím si, že jak pevné objetí, tak sprcha by se měly používat tak říkajíc "jak šafránu" ve výjimečných situacích. Já použila jednou tu vanu, když bylo dítě tak vzteklý, že se úplně klepalo a jak už jste tu některé popisovaly, ten vztek se stupňoval tak, že to prostě nešlo zastavit - už na nic nereagoval. Měla jsem zrovna ve vaně napuštěnou vodu s namočeným prádlem, tak jsem ho vzala a šoupla tam. Za chvilinku už to zas bylo moje zlatíčko. Naštěstí se takový záchvat už neopakoval, takže za těch téměř 10 let, co je na světě, už jsme do vody neházeli:)
A to objetí bylo v situaci, kdy jsme si nevěděli rady, ale nebyl to akutní záchvat vzteku. Dítěti jsme vysvětlili, že ho máme rádi, ale že v něm jsou čertíčci, které musíme vyhnat a že ti čertíci nesnesou, když má někdo to dítě rád a objímá ho. Byl to tuhý boj, ale nevzdali jsme to, malý se dokonce počůral, ale bylo nám řečeno, že se hlavně nesmí přestat, dokud se neuklidní, že pak je to ještě horší, takže jsme vydrželi a skutečně asi po půl hodině se uklidnil a situace se výrazně zlepšila a to nejen chvilkově, ale v dlouhodobém horizontu. Taky jsme to praktikovali jen jednou.