tak tohle jsem našla...fuj doufám že my doma žádný takovýhle potvory nemáme....

...Na druhou stranu jsou děti vnímavé i na ty temnější obyvatele takzvaně neviditelných světů. Mohou vidět nízké astrální bytosti, energetické shluky negativních myšlenek a jsou schopné poznat i lidské či zvířecí nemoci. První dva uvedené vjemy je mohou zneklidňovat, protože intuitivně vnímají, že nepocházejí z té bezpečné a láskyplné strany světla. Mohou se nechat nachytat na jejich hru – vyprovokování strachu a následně tyto tmavé energie vlastně začnou živit svojí úzkostí. Čím více se dítě bojí, tím více obávaný bubák bobtná a roste. Proto přístup „Ale vždyť tady přece žádný bubák není,“ či „Ty si zase vymýšlíš! Žádný drak na tebe oknem nekouká“ je značně nešťastný. Dá dítěti, místo uklidnění a pomoci, najevo, že mu nevěříme a odkážeme ho tím k tomu, že se s námi o tyto prožitky přestane dělit. Zpochybňováním jeho strašidelných vizí dítě postupně přesvědčujeme, že dospělí tento svět nevnímají, neumí pomoci a že je na boj s temnými stíny samo.



Častokrát na zahnání zlobivého bubáka stačí, když na něj neohroženě houkneme, pošleme ho kam patří či použijeme osvědčenou, byť krátkou formu očisty. Například zapálení svíčky, vycinkání prostoru rituálními činelky či zvonečkem, vyzpívání, vyvonění bylinami atd. - ve většině těchto případů zabere vše, co uděláme sebevědomě a beze strachu, čímž dáme dítěti najevo, že se také nemá čeho bát. Tím se dítě přeladí na důvěru v rodiče, potažmo ve svět a bubák už nemá styčnou plochu, na kterou by navázal a přestane být dítětem vnímán. Pokud žádná z těchto technik nezabere a dítě si opakovaně stěžuje, stojí za to pročistit prostor a auru dítěte v meditaci, nebo se obrátit na člověka, který umí s těmito silami zacházet.