Dobrý den, dovolila jsem si přispět do diskuze o výuce cizího jazyka u malých dětí. Já mám takovou zkušenost, že jsme na jaře v jedné základní škole, kde se scházejí také rodiče s dětmi na společné cvičení, rozjeli výuku angličtiny pro malé děti od 3 let (společně s rodiči) pod vedením zkušené české lektorky. (jedné z našich maminek). Tři měsíce jsme se každý týden scházeli, učili jsme se formou her, říkanek, pohádek, kreslení, civčení, zpívání, malování, a musím říct, že to bylo moc prima. Znalosti dětí se po absolvování tohoto kurzu značně lišily, ty starší již byly schopné odpovědět na jednoduchou otázku, ti mladší zatím nemluvily, ale např. můj syn nikdy na hodině neřekl ani slovo, ale zato doma jsem ho občas přistihla při tom, jak si při hře povídá anglicky (z čehož usuzuji, že mu v té hlavičce něco zůstalo). Důležitá byla, podle mě, i přítomnost a spolupráce rodičů. Jednak se přiučí, jak s dětmi lze samostatně pracovat a jednak je to celkem příjemná společná zábava (i já se lecos nového naučila). Tento rok zkoušíme angličtinu ve školce, kde učí rodilí mluvčí, tak uvidíme, jak pokročíme.
Rozhodně se přikláním k tomu názoru, že cizí jazyk i ve velmi útlém věku, dětem neublíží, naopak je včas správně nastartuje a "otevře" jim brány do jiného světa. A co si budem povídat, ti naši drobečkové se za pár let bez angličtiny, němčiny či španělštiny již neobejdou a my jim budem jen tiše závidět, jak s lehkým srdcem cestují po celém světě a všude se parádně domluví.