Já jsem bojovala s panickou poruchou.Z ničeho nic jsem na sobě pozorovala zrychlený srdeční tep,dýchavičnost,nevolnosti,strach ze smrti.Když jsem byla doma sama a "přišlo to na mě",sbalila jsem psa a pod záminkou venčení vyhledala co nejvíc lidí.Kdyby něco..Byla to normální sugesce,ale tak dokonalá,že se mi ten tep skutečně rozjel a já se o sebe bála.
Zbavila jsem se toho tím,že jsem o panické poruše četla článek.Tím,že jsem svůj problém uměla pojmenovat,byl klid.Naučila jsem se s tím pracovat a domluvit si.Když mě to občas přepadne(ale už jen vyjímečně),v duchu si vynadám,srovnám se a je pokoj.