Skutečnost, že nemůžu mít vlastní dítě kvůli vrozenému syndromu jsem se dozvěděla už v 15letech. Bude mi 30 a za těch xlet se v legislativě změnilo jen to, že se na tohle téma diskutuje, píše, není to už tabu...aspoň nějaký pokrok .
Můj názor na náhradní mateřství je tedy ANO, pokud se obě strany shodnou, poznají se, vznikne mezi nimi důvěra.... ale jen pro ženy s vrozeným syndromem, odoperovanou dělohou, příp. z jiných zdravotních důvodů. Která žena by nebojovala za vlastní dítě, ať už narozené nebo nenarozené.
K názorům jako "je to křeč" a "proti přírodě" můžu napsat jen, že kdyby Vaše dítě mělo nemocné srdíčko, ledviny, případně potřebovalo jinou transplantaci a objevil by se dárce, řekla by jste ne? Je to křeč a proti přírodě? Nebo by jste bojovala za život svého dítěte.
Osud nám nadělil úděl, ale taky možnosti řešení...