1. téma - smrt dítěte
- toto téma mě přerůstá a nedokážu na něj nikterak reagovat, radit ani se vyjadřovat. Jediné co umím je psát: soucítím s Vámi, přeji Vám mnoho sil, více štěstí do dalších dnů a trochu toho umění povznést se nad neštěstí a snažit se dál žít. Ta slova, která Vás bolí a kvůli kterým se na mne jistě oprávněně zlobíte nejsou určeny pro toto téma. Vy nikdy nemůže zapomenout, pouze snažit se překonat.

2. téma - vztah k malému živému a jistě úžasnému dítěti (tedy to, které to tu původně bylo a to ke kterému jsem se vyjdřovala)
Tato diskuze tyhle témata míchá a ona se následně míchají i v našich hlavách. Vadí to? Mě ne, vám ne, vadí to i tomu 21ti měsíčnímu prckovi?
Plete se Mili 1. téma do druhého? Ano!!
Může to překonat? Nevím. Ale tím, že se jí Tomášek narodil - musí se o to snažit.
Píšu tu "nepleť vztah k zemřelé holčičce do vzahu ke svému synovi"
Reakce - zloba na neúctu k mrtvému dítěti, obvinění mne z morální zaostalosti a z nelidství.
Otázka - kde zůstala Milina obava z toho zda k Tomáškovi přistupuje správně, ta se nám nějak vytratila, že???? Je to tak i v Milině životě, přerůstá mateřská láska k mrtvému dítěti její vztah k tomu živému?

Objasnění na závěr: Mili je mi velmi blízká, mám k ní úctu za to jak hluboce svou dceru a i své syny miluje. Mám k ní úctu i za to že sama sobě klade otázky, jak moc smrt holčičky ovlivňuje vztah k synovi.
Včera jsem šla spát a myslela na její větu: neviděla jsi mě s ním. Máš pravdu neviděla. A doufám že kdybych viděla, byl by tam cíti vděk za jeho narození, radost z jeho povahy, užívání si jeho nádherného dětství. Snad by to byla spokojená maminka a štastné, bezstarosné dítě.

Babá, kajo...kdo z vás chce vysvětlení mých zdánlivě protichůdných vět, ráda poskytnu. Ale ne veřejně. Jen pro představu: ony se ty zážitky netýkají jedné osoby. Omlouvám se Vám a nechci a nechtěla jsem se plést do tématu č. 1. Jestli jsem Vás ranila, nechtěla jsem to a naprosto jsem neměla tušení, že příspěvek k Milinu vyznání se ze vztahu k Tomáškovi spadne pod tohle bolesné téma.