vidím,že se netrápím sama. Už jsem si myslela,že jsem udělala něco špatně. Říkám si, že se to spraví,ale ne. Má den,kdy něco sní a den ,kdy do sebe kromě mlíka nic nedá. Každý mne uklidňuje,ale stejně mě to trapí. Syn byl jedlík a tak mě to nedám a stále hledám jak to dát do pucu. Narážím jenom na to, žemám čekat a nenutit.V tu chvíli si říkám ještě,že mám to mlíko. Jediné co ji chutná a i něco sní je suchý rohlík. Ten prostředek si sama vydlabe a aspoň něco sní.