OK. Jdeš-li do toho s vědomím, že s těmi dětmi budeš řešit problémy tohoto rázu, vidíš v tom svojí seberealizaci, tak proč ne. Jistě pro ně vykonáš mnoho dobrého, i když ony tě za to nejspíš neocení. Nezbývá než držet palce. Jen na mne tvoje předchozí příspěvky nedělaly ten dojem, že víš, do čeho jdeš.
Já bych k tomu zmíněnému případu jen podotknul, že nic není dokonalé. Ani škola, ani rodiče, ani sousedi, ani spolužáci. Nicméně naprostá většina v tomto ne-ideálním prostředí je schopná v mezích normálu existovat. Nechodí za školu, nesouloží ve čtrnácti s vojáky, nefetují, neutíkají z domova. Je třeba děti naučit v tom reálném ne-dokonalém světě žít. Není správná cesta snažit se kvůli svému mazánkovi předělat školu, spolužáky, sousedy... Jistěže pokud se ve škole budou dít nějaké extrémy (šikana např.), tak je třeba zasáhnout. Ale drobné běžné konflikty (se spolužáky, s učiteli atd.) se prostě dítě musí naučit řešit samo. Nelze omlouvat, že nemůže za to, že se chová jako "grázlík", neboť ostatní žijí přesně ve stejných podmínkách a grázlíci nejsou. A to platí jak pro adoptované tak pro vlastní, všem stejným metrem.