Ahoj chci se zeptat na vaše zkušenosti a případně na vaši radu jak dál s babičkou. Jak jsem napsala v nadpisu, babička dává naším dětem bonbony a to tak často, že vlastně pokaždé když jsou u ní. Kluci mají 1,5 a 3 roky a i tomu mladšímu dává bonbony pomalu od roku. Vadí nám to, vždycky vadilo, nedávno jsme jí zase říkali (manžel, jedná se o tchýni), že se nepřejeme, aby jim bonbony neustále dávala, slíbila, že jo, ale stejně to pokračuje dál. Akorát se snaží teď o nějaké "výmluvy" - nedávno jsem nečekaně přišla k ní, našla mlaďocha cucat bonbon - tak prý "hodně křičel, proto mu ho dala aby přestal" jindy zase že "už byl moc smutný" ... Kluci jsou u ní většinou 2x na půlden, nebo na odpoledne, prostě vcelku často, chodí tam rádi, mají tam zahradu narozdíl od našeho bytu v paneláku. Takže bonbony tím pádem baští taky často, většinou vykřikují, že chtějí bonbony hned po příchodu, jsou na to bohužel zvyklý, to mi vadí, tak pravidelnost s jakou je dostávají, taky mi starší říká,že "babička dává bonbony".
Jinak musím říct, že jinak se babi o ně hezky stará, hrajou si, povídají, dbá vcelku o zdravou stravu, dá jim první poslední, ale taky po nich nic nepožaduje (není ani tolik příležitostí jako doma).
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost a jak jste to řešili? Máte to taky tak a necháváte být?
Mám prostě smířit s tím, že jim babi pravidelně dává bonbony? Musím říct, že mě to dost trápí a kazí nám vzájemnou pohodu. A taky mi samozřejmě vadí, že nechce respektovat naše "přání" nedávat jim sladkosti (hlavně pravidelně při každé návštěvě atd.).
Řešit to nějakým odloučením nechci, hlídání potřebujeme a hlavně budeme potřebovat až budu chodit do práce, kluky nechci o jedinou babičku připravit.
Moc dík za názory.