Jak já tohle chápu. Jak já jsem bojovala a už jsem to vzdala. Když jsou děti nějaké nemocné nebo nakřáplé, tak k tchánom nejezdí. I když zrovna dneska vyjímečně jely. Malej je skoro týden po nosní mandli a máma je na dovče a já už jdu zítra do práce. Na operaci a po jsem byla s Aleškem. Jídlo už vůbec neřeším, i když je malej dost citlivý na určitý potraviny. Říkám si, že to nějak těch pár dní přežije. Ale co mne dost hodně s...e, že si babi myslí, že si bude Alešek sám kapat do nosu. Sice mu je skoro 6, ale nemá odvahu si tam kapnout a je jí proti "srsti" respektovat omezení. Prostě, aby s dětma bylo co nejméně práce, přitom děti chtějí. Návštěvy u nich jsem osobně vzdala. Jezdím tam na nezbytně nutnou dobu, narozky, svátky apod. Já si tam ničit nervy nebudu. Až budu ve stavu klidu, při návštěvě u nich, tak tam mohu být častěji. Do té doby ne.