Kamilo,

učit děti, aby se dělily, vysvětlovat, ukazovat, motivovat, to považuju za důležité. Nařídit či dokonce v případě, že dítě neposlechne, tak mu tu hračku vyrvat a předat jinému dítěti (třeba návštěvě), to už ne (některé maminky to dělají). Tak jsem to měla nastavené já (teď už mám děti trochu odrostlejší a k bitkám typu "ona mi nechce půjčit autíčko" už spoustu let nedochází).

Jsem spíš autoritativní matka, vysvětluju, ale ne pořád dokola, a když zavelím, tak čekám splnění pokynu (případně vysvětlení nebo rozumnou námitku, ne kecy v kleci). Z jiné stránky mi jen máloco stojí za velení, u většiny věcí jedem s dětmi na domluvu, s pubertální dcerou to zatím funguje velmi dobře (klepu na dřevo, ještě není všem pubertám konec), ale když řeknu, tak to myslím vážně. Děti v některých ohledech neváhám radikálně usměrnit (hlavně nesnáším "oprsklé" chování a bezohlednost ve vztahu k lidem, učím děti všímat si lidí okolo, co potřebují, a slušnosti...). Přesto právě u půjčování si myslím, že věci chtějí i čas a dozrání dítěte.