17.9.2009 15:58:37
Ahoj všem,
nechci vás zatěžovat svými problémy. Probírám se již pár dní diskusemi a čtu hodně životních příběhů. některé jsou veselé, jiné hodně smutné. Ale všechny lidské. Můj je tak nějak zamotaný, ale na jeho konci je jeden zničený život (aspoň si tak připadám), deprese a nulová sebedůvěra.
Vdávala jsem se po 8-mi leté známosti s člověkem, který mě miloval. Byl pozorný, milý, ohleduplný, pomáhal doma, ale orat s sebou zase nenechal. Zkrátka to byl typ, který by uvítala každá druhá žena. Byl to opravdový člověk se srdcem na svém místě. Měla jsem ho moc ráda. Ano, bohužel jen ráda... nemilovala jsem ho, ale vážila si ho. Dva měsíce po sbatbě jsem se naprosto bláznivě zamilovala do muže, který mě přitahoval, byl úžasný, milý, ohleduplný.... měl pro mě všechna nej... Prostě jsem snad poprvé v životě opravdu milovala a on miloval mě! Po půl roce manželství jsem podala žádost o rozvod, odstěhovala jsem se několik set kilometrů od zbytku rodiny a začala šťasně žít. Po roce byl rozvod ukončen a zůstal jen nevyřešený byt.. Ale to mi bylo jedno. Žila jsem s milovaným člověkem v jeho domě a strala se o jeho dvě děti (když přijely od maminek) z předchozích dvou manželství... Nádhera!!! Až... jednou jsem přišla na nevěru... bylo to snad horší než smrt... pořád mi říkal jak mě miluje, že by tohle nikdy neudělal, ať nevěřím jiným lidem... pořád to byly lži - já našla jejich fotky... Když konečně tedy přiznal, že to nevěra byla, karta se obrátila proti mně... Já za ni mohla, já byla příčinou jeho nevěry... Jenže já ho milovala víc než sebe, a tak jsem si tu chybu opravdu přivlastnila a snažila se ještě víc.. Dům, jeho děti, práce, dluhy... pořád víc ... a snažila se zapomenout... Pak přišla další něvěra, a další obviňování a další a další... prý sex už se mnou není co býval a on potřebuje mít v tomto pestrost (nemyslí tim ženy, ale ten akt samotný). a tak i přes moji nedůvěru jsem přistoupila na sex ve třech. Když to prý udělám, bude ho to ke mně poutak, říkal jak mě za to miluje a já znovu (i přes tuto oběť) uvěřila.. Dnes je to tak, že u mě dosáhl toho co chtěl, opět má další ženu, opět za to mohu já.. když se snažím vysvětlovat, nezajímá ho to, když se rozbrečím, jsem komediant a o sprostých nadávkách ani nemluvím. Pořád se mu snažím vysvětlit, že když se budu moct na jeho slovo spolehnout, dokážu skousnou téměř vše. Jen mu musím věřit (zase bych to udělala)... Nevím už jak to vysvětlit..nechápe to. A já toho "úžasnýho" člověka pořád moc miluji. Neumím si se svými city vůbec poradit, neumím si pomoct. Zůstala jsem bez rodiny (slibované děti nikde - možná naštěstí, možná bohužel -je mi už skoro 37), nemám kde bydlet, splácím dluhy po rozvodu(před téměř 6-ti lety), takže mi nezbyde ani na podnájem... prostě jsem na to sama... Nedávno jsem měla tak silné deprese, že jsem už uvažovala o sebevraždě...
Nevím, co mám dělat dát a bojím se dál žít. Jsem vyhořelá a zoufalá.
Každý máme něco, každý s něčím bojujeme... Já teď zoufale volám o pomoc,než se něco stane...
Nezlobte se za tento příspěvek, trochu se mi tím ulevilo. Sice vás neznám, ale mohu vám to tady říct líp než kamarádkám.. díky.