Eecto, to je radost číst. Já si furt myslím, že jen moje dítě je vzdorovité a dělá blbiny...a vidím, že jsme dvě s takovými "případy" :) Ve dvou letech se mi také odmítal oblékat a chodit ven. Když jsme jednou jeli k dr. a musela jsem tam být na čas, nezbylo mi, než ho vzít nahatého do auta a oblečení s sebou. Tak nějak se oblékl, ale když jsme vystupovali, zjistila jsem, že má sice zimní bundu, ale k ní jen punčošky. Jaké si z toho vzal poučení? No žádné, to je jasná věc. Také jsem ho jednou oblékala před domem v dešti. Časem to přešlo a teď nás zase trápí jinak. Snažím se vžít do jeho emocí a tišit a tišit...jenže jsou tak rozjitřené příchodem sourozence (který přišel před osmi měsíci a dodnes je u nás bitý vetřelec), že nevím už ani jak dál.
Myslím, že jsou bolístky a období v životě dětí, kde respektovat a být respektován neplatí...kde platí jen trpělivost a láska :)