to mám radost, že máš radost

láska by nechyběla, ta trpělivost je těžce zkoušená

největší novinkou u nás je opakování jedné věty v afektu pořád dokola.
dnes to bylo opět oblékání, tentokrát kalhotek:( od 8.00 do 9.34 řvala OBLEČ MĚ TY

já vysvětlovala, proč se má oblékat sama, jí já oblékat nebudu, kalhotky si umí obléct už jak dlouho, musíme ven, pes musí čůrat, my byli na záchodě, on potřebuje k lampě... všichni ostatní jsme se nasnídali, všímali si jí, nevšímali si jí, přesvědčovala jsem jí já, táta... a do toho pořád OBLEČ MĚ TY! OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!OBLEČ MĚ TY!

taťka pak radši odešel do práce a já nevydržela a plácla jí přes zadek (ten její řev je fakt síla, začínám se bát, aby na nás někdo neposlal sociálku, že jí tu mučíme) a najednou klid, oblíkla si kalhotky, kalhoty, ponožky, svetr, boty, vzala housku a šly jsme ven

jsme z toho celý den špatná, jestli je možný, aby to dítě potřebovalo občas na zadek... jako že se sama neumí v tom běsu zabrzdit a tohle je něco, co jí to umožní
žere mě to