Taky ráda vzpomínám na ty chvíle kdy si ke mě maminka sedla a jen držela za ruku, jak mi ¨hned při nemoci bylo líp. Ale taky mi to skončilo, mám už dvě děti a ty taky marodí, jednou si dcera přinesla ze školky spálovou angínu, samozřejmě to okamžitě chytla ta mladší, dětská doktorka koukla pro jistotu do krku u mě, a hádejte, no zamozřejmě sem v kroužku nemocných nemohla chybět¨. První tři dni to šlo, holky ležely a byly relativně v klidu, jenže za ty tři dni už byly obě v pohodě, zatímco já umírala. Na kontrole mi doktorka řekla, že holky už můžou ven (byla zima, tak je manžel vozil na sáňkách) a já si prý mám ještě lehnout, no jo, ale jak, když manžel musí do práce. Bylo to zajímavý. A když byl víkend a on si je vzal ven tak se jistá příbuzná divila, jak to, že s nima nejsem já, když manžel chodí do práce a musí si přece o víkendu odpočinout. Ale že sem ležela a byla ráda, že sem ještě neumřela..............