i mě se připomnělo story, jak jsem nakazila širokou dalekou rodinu. jeli jsme švárovi na oslavu padesátin na druhý konec republiky. nemáme auto, takže busem. nikdy nevolností netrpějící synek si stěžoval na divné stavy okolo žaludku, moc jsem tomu nevěnovala pozornost- dokud obloukem nepozvracel přední třetinu autobusu. s mnoha omluvami jsem opucovala dítě, spolucestující i sedačky, dojeli jsme do místa uřčení, kde čekala delegace příbuzných. dítko se vypotácelo z autobusu a poblilo jim špičky....zbytek víkendu měl stereotypní průběh - já i dítě zavření v zadním pokoji, já přikládám mokré hadry na čelo a vynáším kýbly se zvratky. v něděli před odjezdem už virus skočil i na mě, naštěstí to ještě nebyla krizovka, ale domů jsme jeli radši vlakem v kupé hned vedle záchodu.... jen jsme se s prckem se trochu vzpamatovali, skončil s hlavou v míse manžel a švagr volal, že blijí všichni, kdo byli na oslavě - asi patnáct lidí dlouho nás pak nepozvali....