:) nejsem sice hypochondrický a marodící typ, ale zato jsem byla před prvním těhotenstvím tzv. typ "spací" či "odpočinkový", 8h spánku pro mne bylo vždy minimum, průměr 10 a o víkendu jasně, že 12 :) jak jsem se nevyspala, měla jsem pocit, že mi to nemyslí, že nic nezvládnu a zařazovala jsem si "spací" dny a cíleně prostě spala....ale padla kosa na kámen že....po narození prvního syna, který byl a do teď je vše jiného než "spavec" mé tělo a mozek pocítily, že musí stačit i 6 hodin přerušovaného spánku a že kdysi dané minimum 8 je naprostý luxus. Ne že by si za ta léta na to zvyklo, stále se občas přihlásí, ale už jaksi pochopilo, že je potřeba využít každé minuty a jakmile ulehnu, tak do minuty jsem naprosto tuhá. Když někdy manžel ráno o víkendu kolem 6h tiše vstane, zavře v ložnici dveře a jde zabavit "nespavce", který volá "mamí, už vstávám" a já pak se za 2-3 hodiny tj. kolem vypotácím připadám si, že zázraky se dějí :)