Tím, že jsem nejstarší ze 3 dětí jsem byla v nemoci docela brzo doma sama a naši byli normálně v práci. Později jsem se občas i ulila ze školy když nemohli naši zůstat doma se sourozencema kvůli práci. Tak jsem byla s nima. Mohla jsem si to se svým prospěchem dovolit. Když bylo blbě mámě, tak jsme se o ni staraly my děti. Dodneška pamatuju jak jí brácha dělával čaje a sestra se patalala se svačinou. No jo no. Časy se mění. Lidé dozrávají a získávají zkušenosti svých předků... Ovšem to je právě to co se musí odžít...