Tak takhle nějak dopadla předloni oslava 90-tin naší babičky (z taťkovy strany).
Protože se konaly u taťky doma, přijela jsem mu na pomoc i s naší tehdy 4-měsíční dcerou o týden dřív. Při té příležitosti jsme i s manželem zajeli i druhé babičce (z mamčiny strany). Z tý bohužel až při našem příjezdu vylezlo, že jí je už druhý den špatně a že má průjem... To byla sobota...
Dneska už vím, že ani otočit se mezi dveřma by tehdy nepomohlo, ale v tu dobu mi to manžel dost vyčítal...
Noc z pondělí na úterý jsme já a manžel ztrávili na WC. Já u taťky, manžel u nás doma. Já do toho ještě hlídala dceru, aby se nedejbože nezadusila zvratkama + převlíkala postýlku podle pořeby. V úterý ráno jsem se dovlekla k nejbližšímu dětskému Dr. pro pomoc.(cca 500 m od domu) Při návratu jsem byla schopná nám (mně i dceři) jen "uslat" u taťky v obýváku na zemi. Nést dceru do patra do mýho pokoje jsem si netroufla, na rozložení gauče nebylo ani pomyšlení. Dcera si hrála s hrazdickou, já vedle ní ležela jak mrtvola a občas se ji pokusila nakojit...
Záchrana přišla až odpoledne, kdy jsme udělali společně přesun o patro výš a byli tam až do čtvrtka. V ten den to skolilo oslavenkyni. Poslední, co jakž takž stihla, bylo převzetí pugetu a daru od starosty za asistence strejdy (já byla dopolende ještě nepoužitelná, taťka v práci). Ve 3 odpoledne už to neustála a strejda si pobyt u nás neplánovaně prodloužil, až do taťkovo příchodu. V pátek už jsem byla naštěstí fit a stihla jsem připravit jak dort tak ostatní věci na sobotní oslavu.
V sobotu se u nás sešlo cca 20 lidí, všichni samozřejmě byli gratulovat marodovi. Kolik lidí to nakonec odneslo nevim, ale bratra to skolilo už ze soboty na neděli (a tím přišel o nedělní rande se slečnou...), taťku tuším v pondělí a nakonec se z toho vzpamatovával měsíc. Ostatní se raděj nepochlubili, ale několik marodů určitě bylo... Později jsem se odzvěděla, že tou dobou v mém rodném městě řádila tzv. jednodení střevní viróza, která kosila už od pohledu...