Ahojky všem. Taky jsem si s kojením "užila". Měla jsem štěstí - kolem sebe plno vzdělaných lidí, ochotných pomoct. Technika správná, přesto jsem každé kojení bolestí probrečela. Synáček se narodil s váhou 4250, neustále řval a řval, jedl za dva, nikdy nic nevyzvracel, naopak chtěl pokaždé nášup. Dny po porodu byly proto pro mě strašné, pořád jsem chtěla přijít na to, v čem je chyba. Nejhorší je, že už tak vydeptanou mě ještě dostaly některé články na netu - odpíráte dítěti to nejlepší, zavařujete mu na problémy s alergií, bude často nemocné... atd, no "matka na odstřel" - tak jsem si připadala. Po několika probdělích nocích se ze mě stala troska. Manžel šel, koupil Nutrilon a dítko se normálně najedlo. Vybzunkl to a spokojeně usnul. Takže abych to nějak tak shrnula - prostě každá maminka by se asi o kojení měla pokusit, může využít rady zkušenějších, ale prostě pokud něco "nejde", tak to nejde a basta. A nedejte se vydeptat, že budete mít nemocné miminko atd. Já nekojila dlouho, synovi jsou 2 roky a nemocný zatím nebyl. Naopak sousedka kojila do roka a dítko má elergie na jídlo, pyl, potraviny... :( Chtějte dát dítku to nejlepší - nemyslím jen jídlo - především lásku a péči. A pak budeme spokojení všichni. Kojené či nekojené, hlavně že jsme spokojené... Ne?

PS: teď jsem znovu těhulka, mám novou sílu a vervu zkusit to znovu, tak uvidíme. :) .. Běda jestli mně to nepujde. :))