To naše dcera ve dvou letech jela s manželem a mnou tramvají k babičce. Malá seděla tatínkovi na klíně a sklonila se k ní přistoupivší starší dáma. Hned se jí začala vyptávat:"jé ty jsi ale hezká holčička a jak se jmenuješ?" "Jůlinka!" "A co děla maminka a tatínek?"
"Maminka pořád uklízí a nadává a tatínek čte noviny , sedí a prdí!" Řekla Jůlinka na plnou tramvaj.Paní zůstala stát s pusou do kořán jak tvrdé Y. Jak rychle byl manžel s Jůlií a se mnou z tramvaje venku by se dalo počítat na setiny vteřin. A to jsme měli před sebou jen jednu zastávku, aby jsme mohli vystoupit. Dnes se tomu smějeme, ale tenkrát jsme byli rudí jak raci.