Prazákladní požadavek na fungování v kolektivu? Uveď prosím příklad společnosti, která funguje na zmiňovaných principech (sedět, mlčet, podtrhávat). Myslíš, že v alterškolách děti nedodržujou pravidla? Jak by moh každej dělat něco jinýho, kdyby u toho lítali a házeli pomůckama? Např. v těch Montessori nebo daltonských školách si děti dávají na stůl nebo na koberec značku, podle který ostatní poznají, že teď to dítě nechce být rušeno, protože se ponořilo do nějakýho úkolu. Tam funguje právě ta regulace skupinou - abych moh já dělat něco, co mě baví, nemůže mě někdo rušit. Děti na to samy přijdou a pravidla samy vyvozujou ve spolupráci s učitelem. Jsou to jejich pravidla, ke kterým přirozeně dospěly a proto i motivace k jejich dodržování je jiná - v ideálním případě vnitřní. Samozřejmě musí mít v nabídce kolem sebe něco, co je zaujme natolik, aby se do toho ponořily. K tomu tělocviku denně od rána do večera - tělocvik je u nás vázán na tělocvičnu, tak uvedu jako příklad výtvarku. Když dáš dítěti možnost jenom kreslit, jak dlouho myslíš, že to vydrží? Já miluju kreslení - po osmi hodinách mi ale hučí v hlavě. miluju pudink - jak dlouho myslíš, že bych vydržela nejíst nic jinýho? Jde o to dát dítěti prostor, aby přišlo na to, že všechno se časem omrzí. I kdyby řeklo: "Jé, já nemusim nic dělat, tak budu jen sedět a koukat do blba, tak ho nechám." Jak dlouho bys vydržel koukat do blba? A jak dlouho bys to vydržel za předpokladu, že ostatníkolem Tebe dělají něco zajímavého, co je baví, vzájemně si sdělujou svoje objevy, nebo objevujou ve dvojicích či skupinkách? Pokud to dítě neudělá vlastní zkušenost, může ale nemusí mi to věřit. Někdo se dokonce hodně naučí tim, že pozoruje ostatní, ale to už je další kapitolka.
Existují výchozí body, po jejichž dosažení je možné se učit. Je to např. bezpečné a podnětné prostředí (potvrzeno výzkumem mozku - k dohledání např. v knize S. Kovalikové Integrovaná tematická výuka, nebo v materiálech společnosti pro mozkově kompatibilní učení). O tichu nic nevim - mně se nejlíp učí, když mam kolem sebe lidi, se kterýma se můžu podělit o zajímavost, kterou jsem se třeba dočetla (typické - hele, to je zajímavý - tady píšou že... - dělá to spousta z nás). To neznamená, že řvu na celou třídu, to znamená, že se podělim s tim, kdo má zájem a můžem o tom podiskutovat, aniž by mě někdo okřikoval, že se otáčim v lavici. Diskuse je jeden z nejefektivnějších způsobů učení (taky dokázáno).
Ale obávam se, že pokud opravdu nevstaneš a nepudeš se podívat jakej klid je i v Montessori školce - kde jsou úplně maličký děti, nemá tohle povídání smysl.

K tomu otci - kdo vyhrál v soutěži opravdu nezávisí na tom, jestli to řek učitel, nebo jak by reagoval otec, kterej by si nejspíš vychlechl několik verzí a pak by řek učitelce, že s jejim synem nikdo vymrdávat (pardon - realita) nebude, protože ona byla mladá a bílá, pročež naprosto nedůvěryhodná, ale na tom, že to všichni viděli. Šlo o školu, kam mnozí rodiče přivedli k zápisu děti třeba v osmi letech, v extrémních případech proto, že dítě poprvé vážněji onemocnělo, dostalo se k doktorovi a teprve tam někdo zjistil, že vůbec existuje, protože nikdy nebylo evidováno na matrice, takže doktorka upozornila sociálku. Někteří rodiče si prý vyzvedávali děti ve škole, když šli na nákup, aby jim dítě přečetlo nápisy a ceny zboží. Tam už nešlo o změnu rodičů, ale o aspoň minimální vztah ke vzdělání u dětí.