Smutné ahoj všem, které se s tímhle neštěstím stejně jako já právě perou. V neděli jsem (po mimořádně hezkém víkendu) večer zašla špinit,koncem 8. týdne, takže šok, hned jsem tušila, že se něco hrozného stalo. Včera na ultrazvuku doktorka zjistila, že miminko za 14 dnů skoro nevyrostlo (během těch 14 dní jsem měla škaredou chřipku, i opar se mi udělal a normálě se mi nedělají). Tak že se zřejmě začíná odlučovat... Mám přijít v pátek a když se nic nezmění (vím že ne, krvácení je pořád horší), tak mně rovnou pošle na revizi dělohy. Mám ještě chlapečka skoro čtyři roky, jsem teď moc ráda, že ho mám, první těhotenství jsem měla neplánovené a úplně bez problémů, a teď, když jsme se moc těšili a miminko jsem začala mít ráda už ve chvíli, kdy jsem viděla na prvním UTZ malou kuličku přijde tohle... Jak to říct malému, včera jsem ležela a on mně přikrýval, aby miminku bylo teplo, pořád brečím, ale před ním se snažím nebrečet, stejně to všechno vycítí, celou noc se budil a ráno plakal, že chce bejt se mnou a nechce do školky. Už nemůžu pro slzy psát nic dalšího...