V závislosti na konkrétní společnosti a situaci jsou ta pravidla různá (někde třeba nesedí a nepodtrhávají, ale zase musejí něco jiného). V principu jde o to být schopen a ochoten vůbec něco dodržovat a i tomu je třeba se naučit. Kupříkladu tvoje povolání učitelky. Taky si v půlce hodiny nemůžeš říct: Mě už to vyučování nebaví, já tady ty děti nechám a půjdu se místo toho dívat do sborovny na televizi a u ní budu tak dlouho, dokud mne to neomrzí. Musíš mít dost silnou vůli na to, abys vydržela učit i tehdy, když zrovna nemáš svůj den, učení tě nebaví a děti tě zdrovna štvou a pohádala ses včera s manželem. Je to to samé sezení a podtrhávání, jen má jinou podobu. Jenže takovému pěstování vůle tímto přístupem děti vůbec neučíš. Učíš je v zásadě tomu, že učitel je hadr na podlahu se kterým si mohou mávat jak se jim zachce a učit se budou jen tehdy, pokud je zrovna jejich nicnedělání omrzí. Těžko pak najdou střední školu či povolání, kde budou moci s tímto přístupem fungovat. Mimochodem, ta značka na koberec by byla super do práce - že mě jako šéf nemá rušit, protože momentálně nemám náladu se mu věnovat :-) Kdo vyhrál v soutěži nakonec závisí na rozhodnutí rozhodčích jako konečné důvěryhodné autority - nevidím důvod, proč bych se já jakožto ta autorita musel schovávat za veřejné mínění. Dále, výrok " protože ona byla mladá a bílá, pročež naprosto nedůvěryhodná..." je podle mého rasismus jak víno a s autorem takového výroku by mělo být podle toho jednáno. Nevím, proč by měla tak investigativní učitelka jako ty ustupovat nějakému agresivnímu primitivovi. Protože se ho bojí? Ona vůbec přílišná feminizace školství problému evidentně nesvědčí. Na některé problémy je prostě potřeba chlapský přístup, ke kterému se ale těmito metodami nepropracuješ. Ono to souvisí už s tím pojmem bezpečné (a podnětné) prostředí. Děti tě budou jako autoritu brát jen tehdy, pokud je přesvědčíš o tom, že máš sílu se za spravedlivé věci postavit a za dobré věci ocenit, ale i prostředky k tomu, nepravosti adekvátně potrestat. Když nemáš jedno nebo druhé (případně obojí), je to marná snaha.