Vážená paní Jano,
moc jsme si navzájem nerozuměli. Nikdy jsem nenapsal, že interrupce je jako prevence početí. Pouze tvrdím, že žena v jakékoliv situaci má právo na interrupci, stejně jako má právo dát dítě k adopci. Každá žena si může vybrat. Pokud ale plošně někdo interrupce zakáže, je to nedemokratické. Vy neschvalujete interrupci. Fajn. Ale některé ženy ji přesto podstoupily. Určitě jsou asi ženy, které by jen těžko zvládly pocit, že někde vyrůstá jejich dítě, kterého se kdysi vzdaly. Mimochodem existují adoptivní rodiče, kteří dítě osvojili, a když začaly výchovné problémy, dítěte se bez problémů vzdaly. Existují děti týrané a zneužívané. Týká se to i osvojených dětí. Možná se dá lépe strávit pocit, jaký má žena po přerušení, než pocit, že někde žije její dítě. Navíc by se asi nejednalo o právě chtěné těhotenství. Jak by na tuto ženu asi koukalo její okolí, měla břicho a najednou ho nemá, ale přesto dítě nikde? Myslím si, že kvůli ostatní společnosti je asi interrupce schůdnější řešení než nechtěné rodičovství. Proč by měla žena trpět celoživotně za to, že jí např. selhala antikoncepce a je jí 16 let a dítě si nemůže dovolit? Nevím. Určitě na to, že mohla mít dítě a nemá ho, bude myslet celý život, určitě se někdo z okolí vždy postará jí to připomenout. Zkrátka nemluvím zde o interrupci jako o metodě antikoncepce, ale jako o přirozeném právu ženy. Osobně jsem přímou zkušenost s přerušením těhotenství neměla ( díky Bohu), ale umím, nebo si alespoň myslím, že umím, si představit nejrůznější důvody, proč se žena rozhodne pro interrupci a ne pro dítě. A ještě dodatek.Nemyslím si, že by žena musela absolvovat hned 2 zátěžové situace najednou (1. porod a 2. vzdání se dítěte) jen proto, že má svědomí a nějací radikálové zakázali interrupce. Polsko by nám mělo být výstrahou - potraty na černo, vysoká úmrtnost žen při nelegálních potratech.