Podle mě jde v principu o to, dodržovat pravidla smysluplná a konstruktivní. Když odejdu ze třídy dívat se na televizi (teda zatim mě to ještě nikdy nenapadlo :-)), učení dětí to může ohrozit, což je přirozenej důsledek, kterej mě motivuje k tomu, abych neodešla. Obzvlášť, když jsem si povolání sama vybrala. Červeně podtržený datum nemá smysl pro dítě, který by údajně mělo používat sešit k tomu, aby se z něj učilo - naopak datum uprostřed látky o hlavonožcích je úplně mimo. Možná si pamatuješ, že kolikrát nám učitelky diktovaly datum neodpovídající, aby to v případě kontroly odpovídalo studijnímu plánu, který musely odevzdat už před začátkem roku.

Kdyby Tvoje značka znamenala - Šéfe, teď mě neruš, protože jsem se zrovna zabral do problému, kterej chceš vyřešit a jestli mě přerušíš, dodělam tu práci za delší dobu a v horší kvalitě, bylo by v jeho zájmu Tě nechat :-)

Primitivovi bych ustoupila proto, že zaprvé by nemělo smysl se s nim zahazovat a za druhé opravdu bych nechtěla, aby mě zmlátil (trestí oznámení by mi od modřin nepomohlo). Uznávam, že by to chtěo vích chlapů, ale dokud budou platy jaký jsou... V naší specializaci bylz 13-ti lidí jen jeden a ten bohužel ač podle mě byl hodně schopnej při práci s dětma, vyletěl z nesmyslně težký a zbytečný matiky, kterou já jsem se přinutila projít jen proto, že ostatní věci, o kterých bych kvůli ní mohla přijít za to stály. Na celym prvnim stupni jich bylo v ročníku asi 6, vyletěli tušim taky z matiky.

Přizvat k řešení problému děti nemusí bejt schovávání se za ně. Ony mnohdy vymyslí lepší řešení, než my a víc hlav víc ví. Samozřejmě, že konečný rozhodnutí je ve třídě na učiteli, ale ta inspirace... Já teda patent na rozum nemam (bohužel :-)).


PS: Nezdá se Ti divný, že se nikdo jinej nezapojil?... :-)