Nápodobně jako Lída - já vstávala do práce ve 4:30, manžel v 5:50. K malé jsem zásadně třeba i co 10minut vstávala tak od třetí ráno já (ne že by manžel třeba nebyl i ochoten pomoct, problém je, že jeho jen tak něco nevzbudí, takže spal jak zabitý a ani nevěděl, že se kolem něj něco děje).

Co se týče jídla - věřím, že takové jsou. Ale nejsou to jen ženy. V práci třeba na kantýnu nadávali chlapi i ženské stejně. Já pokud to nemusím vařit, tak sním bez remcání skoro cokoliv (pokud v tom není nasypáno kilo soli - což se mi stalo v restauraci, kde navíc to jídlo nebylo nejlevnější. I přesto jsem snědla, co se dalo, přesolenou rýži jsem nechala, zaplatila jsem normálně, jen jsem kuchaře o tom solném dole na talíři nechala číšnicí informovat s nadějí, že to snad nenaloží dalším.)

Poslední nekomentuju.

Celkově si myslím, že kdyby to bylo o tom, že většina stěžujících si, kritizuje to a to a to, nedalo by se to panu Dr. asi nijak zazlívat. Ale myslím, že v tom srovnání s chlapama dost ujel. Spousta chlapů se totiž v jídle vrtá ještě hůř, s tím vstáváním bych řekla, že je to v dnešní době putna jestli ženská nebo chlap a co se deníčků týče.... chlap si asi celou story nepíše, ale stěžujou si a "drbou" minimálně stejně (někdy možná i hůř - vždyť kolik chlapů umírá už při obyčejné rýmičce)