Danielo - to může být exterierově hezký zvíře. A buď vděčná za apenzellskou krev (Apenzel je "bratranec" našeho entlebucha).
Jestli je pes kontaktní a chce být s Tebou, je jasný, že se tam víc prosadila ta povaha švýcarských salašníků - pro rodinný život je to rozhodně lepší.
Já měla dva beagly (ještě za bezdětna, druhý beagle umřel, když byly děti malé), ale pak jsem se rozhodla jít do plemene, které bude hlídat mě nikoliv já jeho.
ESP mi padl do oka, kontaktovala jsem chovatelku, taky jsme si padly do oka a už pře rok máme trojbarevného chlupatce doma.

Myslím, že se psovi věnuješ hodně. Ono nejde jen o přímou pozornost - vycházky, výcvik, hra - ale i o to, že pes chce být s Tebou - teda myslím tenhle konkrétní pes. Ne všichni to takhle mají, beagle třeba není zdaleka tak kontaktní zvíře (ale i tam mohou být výjimky), některý psi budou štastný venku na zahradě a po ležení u krbu se jim stýskat nebude. Jiný to mají naopak - náš pes by sám venku nebyl - leda s nějakým psím kámošem - chce být a priory se mnou bez ohledu na to, KDE to bude.

teď tady právě leží stočenej vedle mojí kancelářské židle a spí, obvykle ale řádí s kolegovým retrívrem a máme tedy vcelku živo, dnes retrívr nedorazil