Z vlastní zkušenosti:
Se starším synem chodíme do Yamahy od jeho cca 2 let. Nejdřív jsem to brala jako další aktivitu, jak se nezbláznit na mateřské, ale po pár lekcích mě to chytlo. Malý se kromě spousty písniček naučil rytmus, komunikovat s ostatními dětmi, a když k tomu přičtu, že jsem hudební dřívko, tak mimo jiné dostal spoustu hudebních podnětů, které bych mu sama nedokázala dát.
A nijak infantilní mi to teda nepřišlo, asi jsem divná. Maňásci provází děti hodinou, děti jim zpívají, potulí se, pomazlí ... nevidím na tom nic extra přehnanýho. Ale je to asi hlavně o učitelce, dokážu si živě představit upištěnou a umazlenou hrůznost v podobě "diblíka".
Ondra teď má 4,5 roku, naučí se v podstatě jakoukoliv písničku na pár poslechů, zpívá si (když nezná slova, tak nahrazuje "svým" textem, který opravdu rytmicky sedí)a v Yamaze se začínají učit noty, složitější rytmiku a hru na flétnu.
S malou jsme začali chodit v září, zatím máme za sebou dvě lekce, takže zatím nemůžu soudit, ale co pozoruju, tak když spustí hudba, děti zpozorní, zklidní se a pozitivně reagují... nic víc od nich v této fázi nikdo nežádá.
Pokud jste muzikální rodina a pěstujete lásku k hudbě v dětech od malička sami, tak si myslím, že jsou to fakt vyhozený prachy, pokud jste vlažnější, tak je to dobrá investice do předškolního hudebního vzdělání.