Přidat odpověď
Taky mám děti zatím malé, ale 4letá dcera už je pěkně vybíravá, až jsem z toho zaskočená (tohle by mi bylo velký, tohle úzký, tohle je moc obyčejný, žlutou nemám ráda apod.) a dokáže někdy udělat šílený cirkus když jí dám tričko které si nechtěla vzít (ne že by to na mě platilo, scénama u mě ničeho nedocílí, jen je to vysilující). Je teda fakt, že já jsem vždycky byla bulík na kterého co navlíkli to nosil, prakticky až do maturity. "Díky" těmto matinčiným zásahům jsem sice neproluftovala její peněženku, zato jsem nikdy nezískala cit pro oblečení a vkus. Tak třeba to ta moje holka někde v hlavě už má a nebude taková ňouma jako já.
Je fakt že klidně nosí věci po kamarádčiné dceři, ale musí se jí LÍBIT (vloni v zimě to dotáhla k dokonalosti, chodila týden v botách které jí byly evidentně malé, protože to byly kozačky podobné mojim a děsně se jí líbily, vehementně tvrdila že jí jsou a netlačí, až po týdnu mačkání palců přiznala barvu). Naopak, může to být nová věc přímo z krámu, jakmile se jí NELÍBÍ, může tam být deset cedulek a nebude to nosit (často tak končí dárky od babičky které netknuté předávám dál kamarádkám). Už jsem teda zavedla pravidlo, že pokud něco vyloženě nechce, musí to říct v klidu (ne scéna), s důvodem proč, a že se místo toho nekoupí hned něco jiného, prostě bude mít o kousek oblečení míň.
Předchozí